Nejčastěji v praxi se vyskytující sítí typu Ethernet mají sběrnicovou topologii a používají se stochastické přístupové metody CSMA/CD. Byly vyvinuty v polovině 70. let sopečností Xerox a do současné doby se vytvořila celá řada variant uvedených v normě IEEE 802.3.
Na obrázku je uveden příklad typického uspořádání varianty nazývané obvykle Thin Ethernet (Cheapernet – 10BASE2) se sběrnicovou technologií (segmenty I a II), kombinované s variantou Twisted pair Ethernet (10BASE-T) užitou v segmentu III.
První segment je tvořen klasickou sběrnicí realizovanou tenkým koaxiálním kabelem (průměr 5mm) a absolutní hodnotou charakteristické impedance |ZC| = 50Ω a zakončovacími zátěžemi R. Používá se koaxiálních konektorů typu BNC. Délka segmentu nemá přesáhnout 185 metrů a smí se na něm umístit maximálně 30 stanic. Jednotlivé stanice (PC) a síťový server (SS) jsou připojeny pomocí rozbočovačů BNC-T. Data jsou vyjádřena dvoufázovým signálem v základní poloze s amplitudou 2V. Ethernet se sběrnicovou topologií pracuje ve svém principu poloduplexně, tj. koaxiální kabel se střídavě používá pro oba směry přenosu.
Síť je rozšířena o druhý segment pomocí mostu (M). Další rozšíření o třetí segment se realizuje pomocí hvězdicové vazební jednotky – hub, ze které je každá stanice připojena dvěma symetrickými páry (Twisted Pair – každý pro jeden směr přenosu) o délce do 100 m, zakončenými konektorem typu RJ45.
V tomto případě činí však absolutní hodnota charakteristické impedance vedení |ZC| = 100Ω. Základní přenosová rychlost je 10 Mbit/s, dnes se však můžeme setkat i s rychlostmi až do 1 Gbit/s.
Obecná struktura rámce používaného v síti Ethernet je na obrázku níže.
Sítě Ethernet jsou ponejvíce realizovány jako sítě s obslužnou stanicí – serverem. Každá stanice musí být vybavena tzv. klientským síťovým programem a komunikace se serverem probíhá na základě protokolů vyšších vrstev (často např. protokol TCP/IP, …)