Zmínili jsme se, že ve vysokofrekvenční technice se často setkáváme s obvody, které se skládají pouze ze dvou součástek, tj. z cívky a kondenzátoru. Obě součástky mohou být zapojeny buď do série nebo paralelně. Podle toho pak hovoříme o sériovém rezonančním obvodu nebo o paralelním rezonančním obvodu.
Oba obvody se vyznačují zajímavou vlastností. Pro sériový i paralelní obvod existuje určitý tzv. rezonanční kmitočet fr, při kterém se obvod chová – proti našim dosavadním zkušenostem – jako činný reálný odpor. Znamená to, že ačkoliv se jedná o střídavý proud, nevznikají žádné fázové posuvy mezi proudem a napětím. Tento zvláštní stav vf obvodu, projevující se výlučně reálným odporem, nazýváme rezonancí. Příslušný kmitočet se nazývá rezonanční kmitočet f< sub>r.
Vysokofrekvenční obvody s rezonančním kmitočtem často počítají. Často v souvislosti s oscilátory a také se zesilovači. V obou případech jde o základní díly, bez kterých se neobejdou přijímače ani vysílače. Rezonanční kmitočet se týká samozřejmě i anténních dílů.Z předchozího je zřejmé, že ke stavu rezonance může dojít pouze v případě, že induktivní odpor cívky XL a kapacitní odpor kondenzátoru XC budou stejně velké – pro daný rezonanční kmitočet.
Kromě zmíněné vlastnosti se rezonance označuje ještě určitým poněkud zvláštním chováním.